Kryštof Bernard Skrbenský (1615−1686) pochází se starobylého šlechtického rodu Skrbenských z Hříště (původem ze vsi Hříště u Přibyslavi, příjmení Skrbenský dle vsi Skrbně u Olomouce). Kromě statků na Moravě je od konce 16. století doložen tento rod také ve Slezsku, s nímž je na několik následujících století pevně spjat. Z dalších členů této rodiny připomeňme Jana st. Skrbenského (asi 1580−1627), mecenáše J. A. Komenského a aktivního účastníka stavovského povstání, z novější historie pak vyniká Lev Skrbenský (1863−1938), arcibiskup pražský a olomoucký.

Jméno Kryštof Bernard Skrbenský nabylo na významu v roce 1919, kdy byla nalezena jeho rukopisná pozůstalost v Tschammerově knihovně v Cieszynie (Polsko). Na dvacet svazků obsahujících výtahy (neboli extrakty, jak je sám Skrbenský nazýval) povětšinou z děl evangelických autorů (mezi nimi i několik komenian) jako zázrakem přežilo nepoškozeno několik století (v knihovně evangelického kostela byly knihy uloženy od roku 1750). V roce 1925 přichází Stanislav Souček s dalším ohromujícím objevem, když jeden z drobných výtahů identifikuje jako zlomek Komenského spisu Amphitheatrum universitatis rerum. Toto dílo, jež bylo zčásti zničeno při požáru v Lešně (1656) a zčásti ztraceno, zde znovu ožilo rukou vděčného čtenáře K. B. Skrbenského (výtah pochází z r. 1684). Bohužel další širší bádání v této knihovně bylo vlivem politických sporů na dlouhý čas znemožněno. Teprve v 90. letech jsou vztahy opět navázány, především díky vstřícnosti místní knihovnice C.-Wucke. Knihovnu navštěvuje Anežka Baďurová (Knihovna Akademie věd ČR), která v roce 1997 informuje o stavu knihovny a míře zastoupení cizojazyčných bohemik. Následně po mnoha desetiletích je umožněna i fyzická prohlídka fondů (v rámci grantového projektu GA ČR č. 405/98/K032 – Komplexní filologický výzkum jazyka a literatury 17. a 18. století ve středoevropských souvislostech), kterou provedlo několik studentů FF UK pod vedením Mgr. Jaromíra Lindy. A tak je možno nejen doplnit neúplný seznam rukopisů K. B. Skrbenského z 20. let (včetně jeho přípisků v jiných rukopisech a tiscích), ale na základě pořízených fotokopií i důkladnější zkoumání těchto textů.

Na přelomu roku 1999/2000 přineslo studium rukopisné pozůstalosti slezského šlechtice další poklad, a to v podobě Knihy pamětí uložené v Rakouské národní knihovně ve Vídni (sn. 29 173). Ze získaného mikrofilmu byly pořízeny kopie na listech A4 a poté byla kniha transliterována do elektronické podoby s pomocí speciální šablony, která vznikla v rámci výše zmíněného grantu pro přepis Thesauru linguae bohemnicae Václava Jana Rosy. Kniha byla dle titulního listu založena roku 1632 (předpokládáme však, že úvodní části jsou až z doby mladší), poslední zápis pochází z října roku 1685. Zápisky mají povětšinou charakter strohých záznamů zachycujících nejdůležitější rodinné události, tu a tam však prosvitne i atmosféra doby v oblasti, která byla oproti Čechám či Moravě příznivější k lidem nekatolického vyznání (vždyť přestože se Skrbenští z Hříště netajili svou příslušností k vyznání evangelickému, přečkali období konfiskací bez výraznějších ztrát, a dokonce svou moc a význam ještě zvětšili – v roce 1658 byl Jan Skrbenský, otec Kryštofa Bernarda, povýšen i s potomky do panského stavu). Přesto i zde doléhá protireformace (jak dokládají především zápisky ze 70. let), která nakonec pohltí hošťálkovskou a poté i šenovskou linii Skrbenských. Obě tyto větve jsou pomocí vhodně zvolených poručníků po sirotcích brzy po smrti Kryštofa Bernarda pokatoličtěny.

A jak odpověděla Kniha pamětí na otázku snad nejzásadnější, totiž zda existovaly přímé nebo nepřímé kontakty mezi naším slezským šlechticem a J. A. Komenským, ke které nás vede již samotná struktura rukopisné pozůstalosti (9 rukopisů tvoří extrakty z Komenského spisů, přičemž dva z nich – zmíněné Amphitheatrum a dále pak Retuňk proti Antikristu – vznikly na základě jiné předlohy než tištěné, tedy na základě originálního rukopisu nebo pozdějšího opisu). Ačkoli ani tato kniha přímé důkazy nepřináší, v mnohém alespoň naznačuje. Ke Komenského rukopisům se mohl Skrbenský dostat přes rodinu své druhé manželky Kateřiny Apolonie Bořitové z Budče, jejíž matka Johana rozená Dobřenská z Dobřenic pobývala na statku Chvalkov poblíž Lešna. Za zmínku stojí, že dvojici oddával roku 1660 (tedy čtyři roky po odchodu Komenského z Lešna) v Brzegu senior polské větve bratrské Jan Bythner. A jak dále vyčteme, jedním z účastníků svatebního obřadu ze strany manželky byl Václav Teodor z Budova, tentýž muž, ke kterému se v roce 1656 po útěku z Lešna na krátký čas uchýlil J. A. Komenský (a jak uvádí literatura, po zkáze Lešna prý vyslal Budovec na lešenské spáleniště vůz, který přivezl truhlu ohořelých papírů …).

Ne všechny dokumenty však byly prozkoumány (zvláště materiály vztahující se k rodině Skrbenských uložené v Rakouské Národní knihovně), a tak zůstává mnoho otázek, týkajících se nejen osoby Kryštofa Bernarda Skrbenského, ale i jednoho z nejvýznamnějších Čechů, učitele národů a posledního biskupa Jednoty bratrské, který se snad jen ze školních výkladů může zdát uzavřeným encyklopedickým heslem.